„Ani ráj, ani peklo“1 – těmito slovy popsal Johann Wolfgang Brügel v roce 1967 nacionálně-politické poměry v první Československé republice. Jeho kniha „Češi a Němci 1918-1938“, která vyšla v roce 2006 také v českém překladu,2 byla jednou z prvních velkých analýz tohoto tématu. Brügel pracoval do roku 1938 jako tajemník pro Ludwiga Czecha, předsedu Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu, po té emigroval do Anglie a tam působil pro československou exilovou vládu. Po svém návratu do Prahy v roce 1945 musel z politických důvodů zemi znovu opustit. V následujících letech sepsal vícero studií k moderním dějinám.3 Ačkoliv byl „očitý svědek událostí“ přesvědčují jeho studie profesio-nálním nadhledem.
„Ani peklo, ani ráj“ – necelé půlstoletí později se musíme položit otázku, kam se posunulo bádání o národnostní politice první republiky, jakých nových poznatků bylo dosaženo – a jaké nové teoretické metody by mohly přispět k novým výsledkům.
Od sedmdesátých let minulého století uspořádala vědecká instituce Collegium Carolinum ce-lou řadu konferencí, kde se diskutovalo o politickém, hospodářském, sociálním a kulturním vývoji Československa. To bylo přitom vnímáno jako „multinacionální a stranicko-pluralitní stát“4. Takové těžiště zájmu bylo možná reflexem, nebo možností, jak se vyhnout tehdy v Německu politicky polarizujícím tématům Mnichovské dohody, německého národního so-cialismu a vyhnání sudetských Němců z Československa.
Ale byl to také pokus porozumět kontexty: Na jedné straně první republika jako místo gramatického počátku, ale na druhé také jako místo paradigmatu, místo možné diskuse o pro-blematice meziválečné Evropy.
V těžkých podmínkách před rokem 1989, ale především potom publikovali čeští a slovenští historici mnohé významné studie k dějinám multietnické a multikonfesní první Českosloven-ské republiky.5 K tomu nutno připočítat analýzy německých, britských a amerických histori-ků.6 Náš obrázek o Československu se stal díky tomuto bádání velmi rozmanitý. Odvrženy
1 BRÜGEL, Johann Wolfgang. Tschechen und Deutsche 1918-1938. München: Nymphenburger Verlagshandlung, 1967, s. 541. ISBN neuvedeno.
2 BRÜGEL, Johann Wolfgang. Češi a Němci 1918-1938. Praha: Academia, 2006. ISBN 978-80-200-1440-3.
3 PREČAN, Vilém. Život a dílo Johanna Wolfganga Brügela. In NESHODOVÁ, Soňa – OLŠÁKOVÁ, Doubravka – PREČAN, Vilém (eds.). In memoriam Johann Wolfgang Brügel. Sborník z konference věnované Johannu Wolfgangu Brügelovi, která se uskutečnila v Hustopečích, jeho rodném měste, dne září 2006.
Hustopeče: Město Hustopeče 2007. S. 13-55. ISBN 978-80-86103-98-3.
4 Srov. napřiklad: BOSL, Karl (ed.). Die Erste Tschechoslowakische Republik als multinationaler Parteienstaat.
Vorträge der Tagungen des Collegium Carolinum in Bad Wiessee vom 24.-27. November 1977 und vom 20.-23. April 1978. München u.a.: Oldenbourg, 1979, 579 s. ISBN 978-3-486-49181-4.
5 Srov. NĚMEČEK, Jan (ed.). Reflexe dějin Československa 1918-1948 v historiografii na počátku 3. Tisíciletí.
Praha: Historický ústav 2008. 258 s. ISBN 978-80-7286-132-3.
6 Jenom některé příklady: BOYER, Christoph. Nationale Kontrahenten oder Partner?: Studien zu den Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen in der Wirtschaft der CSR (1918-1938). München:
Oldenbourg 1999. 441 s. ISBN 3-486-56237-1. KUČERA, Jaroslav. Minderheit im Nationalstaat: Die Sprachenfrage in den tschechisch-deutschen Beziehungen 1918 – 1938. München: Oldenbourg, 1999. 328 S.
165
byly jednostranné kritické výklady stejně jako výhradně pozitivní velebení státního modelu.
Co je ovšem úkolem pro budoucí výzkum?
Mnohé studie k otázkám národnostní politiky a jejich následků pro soužití různých skupin v Československu se zabývají příliš málo koncepčními základy státu. Dále často chybí pohled na perspektivy, které vyvíjely a utvářely během dvacátých a třicátých let tehdejší generace.
Tyto perspektivy musí být sledovány v kontextu všedních zkušeností získaných v dané době.
Například bychom mohli uvést dva často citované výroky Tomáše Garrique Masaryka. Na základě těchto výpovědí bych se nyní chtěl zamyslet nad dějinami první Československé re-publiky.
14. prosince 1935 se Masaryk ve svém posledním projevu jako odstupující prezident vyjádřil ke vzniku a vývoji Československa. Odvolávaje se na řeckého historika Thukydida tvrdil, že státy se udržují těmi ideály, ze kterých povstaly.7Pro něho to byla představa ideálu humanity, demokracie, ale také jednoty Čechů a Slováků v národním státě.
Stát, jeho zákony a jeho organizace se kontinuálně mění, což je podmíněno duchem doby, vnitřními i zahraničními změnami. Přesto však určují zkušenosti a podmínky získané v době vzniku státu další strukturu a obsahové zaměření státní ideje a její uskutečňování ve státních institucích. Tímto způsobem může být posuzována koncepce národního státu jako formující element dalšího vývoje Československa. Tato koncepce měla konkrétní důsledky i přes mno-há rétorická vyjádření Masaryka a jiných českých politiků, v nichž po roce 1918 zmiňovali roli Němců, Maďarů a dalších etnických skupin v republice. Představy českého národního hnutí stejně jako koncept československého národa byly vytvořeny již před rokem 1918. Kon-centrují se na vlastní národ, na vymezení se vůči ostatním národům a na realizování vlastního státu. V této fázi formování národa nehrají úvahy o společném soužití s jinými národnostmi v jednom státním celku nebo o právech menšin vůbec žádnou roli. Rozhodující se stává ta fáze národního hnutí, kterou historik Siegfried Weichlein označil jako přechodem mezi „fází formování“ a „fází režimu“.8 V tomto okamžiku je třeba bádat, jak národní hnutí reaguje, když narazí na odlišnou politickou realitu; v případě Československa je touto realitou multiet-nické složení obyvatelstva českých zemí, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Každodenně musí státní úřady něco řídit a rozhodovat, co se v uplynulých koncepcích buď vůbec neřešilo, ane-bo hrálo jen podřadnou roli. Počínání národního hnutí po vzniku státu může být označeno
ISBN 3-486-56381-5. KOELTZSCH, Ines. Geteilte Kulturen. Eine Geschichte der tschechisch-jüdisch-deutschen Beziehungen in Prag (1918-1938). München: Oldenbourg 2012, 430 s. ISBN 978-3-486-71241-4.
SCHULZE WESSEL, Martin (ed.). Loyalitäten in der Tschechoslowakischen Republik 1918-1938. Politische, nationale und kulturelle Zugehörigkeiten. München: Oldenbourg 2004. 207 s. ISBN 3-486-57587-2. ZAHRA, Tara. Kidnapped souls. National indifference and the battle for children in the Bohemian Lands, 1900-1948.
Ithaca [u.a.]: Cornell Univ. Press 2008. 279 s. ISBN 978-0-8014-4628-3. CORNWALL, Mark – EVANS, R.J.W. Czechoslovakia in a Nationalist and Fascist Europe 1918-1948. Oxford: University Press 2007, 258 s.
ISBN 978-0-19-726391-4.
7 KLEPETAŘ, Harry. Seit 1918… Eine Geschichte der Tschechoslowakischen Republik. Mährisch-Ostrau: Kittl 1937. ISBN neuvedeno. Srov.: LOEWENSTEIN, Bedřich. Weltkrieg und Staatskonzeption. „Das Neue Europa“ oder „Die letzten Tage der Menschheit“?. In LEMBERG, Hans/ HEUMOS, Peter (eds.). Das Jahr 1919 in der Tschechoslowakei und in Ostmitteleuropa. München: Oldenbourg 1993, s. 13-31, tady s. 13. ISBN 978-3-486-55968-2.
8 WEICHLEIN, Siegfried. Nationalismus als Theorie sozialer Ordnung. In MERGEL, Thomas – WELSKOPP, Thomas (eds.). Geschichte zwischen Kultur und Gesellschaft. Beiträge zur Theoriedebatte. München: Beck, 1997, s. 171-200, tady s. 197. ISBN 3406420117.
166
ko „státní“ nebo „gouvernementální nacionalismus“.9 Tento nacionalismus se může obrátit buď k agresívním zahraničněpolitickým cílům, nebo se věnuje vnitřním problémům:
v druhém případě takový nacionalismus se zaměřuje na to, co je posuzováno jako „cizí“, pro-tinárodní ve vlastním státě. Otázkou tedy zůstává, jak se stát vyrovná s protikladem mezi stát-ní myšlenkou a multinacionálstát-ní realitou. Podle Rogerse Brubakera jsou státy jako Rumunsko, Polsko nebo Československo po roce 1918 „nacionalizující“ národní státy. Jejich snahou je odstraňovat národnostní rozdíly. To je možné buď asimilací obyvatel jiné národnosti, nebo dokonce vypuzením těchto obyvatel. Lepším a umírněným řešením je pokus, národnostní růz-nost stabilizovat tím, že se stát věnuje všem obyvatelům nezávisle na jejich národní přísluš-nosti a má snahu ze všech obyvatel vytvořit loajální státní občany.10 Pro výzkum českoslo-venské národnostní politiky to znamená posun problematiky, není třeba se ptát, zda tato politika byla „nacionalizující“, ale spíše jak tato politika „nacionalizovala“. Tento přístup po-máhá analyzovat motivy, které se skrývají za konkrétními opatřeními vztahujícím se k důležitým otázkám: jak zachází stát s německými a maďarskými státními zaměstnanci, jaká je jeho politika vůči školství nebo v oblasti hospodářství. Ačkoliv existovaly v praxi mnohé přesahy, určitě pomáhá kategoricky rozlišovat mezi nacionálně motivovanou politikou a opat-řeními pro zajištění nebo zlepšení fungování státu. Stát je pak nejen konfrontován s národnostní menšinou, ale střetává se také s politickými stranami a národními organizacemi.
Avšak ani pro národní zájmové skupiny nekončí jejich aktivity po založení národního státu, ale, posuzováno jejich ideálem, se tyto snaží o permanentní národní revoluci. Tím se dostáva-jí, a ne právě zřídka, do konfliktu s kompromisní reálnou politikou státu. V mé práci o národ-nostní politice v československé armádě jsem právě tuto konstelaci zkoumal.11 Přidám tedy dva konkrétní příklady, jeden z jižních Čech a jeden ze severní Moravy: V roce 1924 zažádala Národní Jednota Pošumavská v Prachaticích o zřízení kasáren ve Volarech. Motivací pro žá-dost Národní Jednoty bylo posílení české menšiny v pohraničí. Okresní správa v Prachaticích podpořila tuto žádost s poukazem na iredentistické snahy německého obyvatelstva na Šuma-vě. Armáda však žádost nakonec zamítla, protože právě v této době se snažila zamezit tříštění svých sil a tudíž zavírala malá kasárna.12 V Šumperku byla armáda vyzvána, aby místo Rusí-nů, Maďarů a „národně neprobuzených Slováků“ byli do kraje jako vojáci a důstojníci povo-láni jen národně uvědomělí Češi. A i tento požadavek narušil bezprostředně plány na fungo-vání armády.13 V mnoha případech ohledně státních opatření je nutno se ptát, zda odpovědní činitelé mohli dostatečně rozlišovat mezi organizačními nezbytnostmi, situací multinacionální společnosti a představou „státotvorného národa“ Čechoslováků.
Konfliktní situace meziválečného Československa jsou často vysvětlovány česko-německým nebo (česko-)slovensko-maďarským antagonizmem. Když tedy budeme analyzovat aktivity
9 BREUILLY, John. Nationalismus und moderner Staat. Deutschland und Europa. Köln: SH-Verlag, 1999, s.
22f. ISBN 3894980605.
10 BRUBAKER, Rogers. Nationalism reframed. Nationhood and the National Question in the New Europe.
Cambridge: Univ. Press 1996. S. 83-86 und 98. ISBN 0521576490.
11 ZÜCKERT, Martin. Zwischen Nationsidee und staatlicher Realität. Die tschechoslowakische Armee und ihre Nationalitätenpolitik 1918-1938. München: Oldenbourg 2006, 354 s. ISBN 978-3-944396-49-1. Srov. také ZÜCKERT, Martin. Vojáci republiky? K národnostní politice československé armády. In RAK, Jiří – Veselý, Martin (eds.). Armáda a společnost v českých zemích v 19. a první polovině 20. století. Ústí nad Labem:
Univerzita J. E. Purkyně, Ústav slovansko-germánských studií 2004, s. 160-167. ISBN 80-7044-560-2.
12 ZÜCKERT, Zwischen Nationsidee und staatlicher Realität , ref. 11, s. 204.
13 ZÜCKERT, Zwischen Nationsidee und staatlicher Realität , ref. 11, s. 204-205.
167
státu pohybujících se na rozhraní mezi nacionalistickými vlivy a úvahami o fungování státní agendy, dokážeme mnohem lépe pochopit pozadí československé národnostní politiky.
K tomu je ovšem nutné, abychom státní politiku posuzovali v celkovém kontextu, popřípadě porovnávajíce jednotlivé případy. Mnoho studií se pokouší problematiku soužití národů v Československu vysvětlovat pouze na příkladě německé otázky v českých zemích nebo Maďarů na jižním Slovensku. Z mého pohledu však toto znemožňuje zaměřit pohled na cel-kový koncept národního státu a na důsledky jeho realizace po roce 1918. Samozřejmě nemo-hou všechny studie zkoumat národnostní politiku mezi Chebem a Užhorodem. Důležité však je, aby se i autoři regionálních studií ve svých analýzách zabývali konceptem a realitou česko-slovenského národního státu, anebo se pustili do srovnávacích studií. Oproti tomu zůstává otázkou, jak reagovalo na národní koncepci republiky obyvatelstvo, které se nepovažovalo k etnicky definovanému státnímu národu. Také zde by mohlo pomoci srovnání, které provedl na příkladě německých a maďarských „aktivistů“ v Československu Attila Simon.14
Závěrem bych chtěl zmínit ještě druhý výrok prezidenta Tomáše Masaryka. O perspektivách státu předpovídal, že k úplnému zajištění existence státu je potřeba ještě třiceti let.15 Jak zná-mo nebyl tento čas Československu již souzen. Tato tehdejší perspektiva však pomáhá při oceňování národnostní politiky státu. Pokud posuzujeme Československo na základě jeho struktury a jeho šancí na další vývoj, a ne z pozice jeho konce zaviněného nacistickou agresí, otevřou se nečekaně nové perspektivy bádání. Nepružný koncept národního státu by byl jistě problematický i v podmínkách mírového zahraničněpolitického vývoje. Tento koncept zo-hledňoval pouze Čechy a Slováky, znemožňoval důležitá politicko-symbolická opatření, která by mohla vést k prohlubování integrace Němců a Maďarů. Strukturálně zůstali národními menšinami. Avšak na druhé straně se často podceňuje stabilizační síla každodennosti. Integra-tivně mohl působit nejen formující vliv státních institucí, ale i šance pro hospodářský růst ne-bo dokonce výsledky malých politických krůčků.
Vraťme se však zpět k naší počáteční otázce: zásadní hodnocení učiněné Johannem Wolfgan-gem Brügelem zůstane i nadále aktuální, i když i v budoucnosti bude stále zapotřebí dokres-lovat obraz multietnického Československa. To se týká například důsledků státní reality na všední den obyvatel. Především je však důležité, aby v konkrétních detailních studiích byla více než dnes integrována analýza národního konceptu a jeho realizace v praxi.
Přeloženo: Mirek Němec
14 SIMON, Attila. Parallelen und Differenzen. Der Aktivismus der Ungarn in der Slowakei zwischen den beiden Weltkriegen im Spiegel der Sudetendeutschen. In Bohemia, 2014, roč. 54, č. 2, s. XX-XX. ISSN 0523-8587.
15 ALEXANDER, Manfred. Leistungen und Gefährdungen der Demokratie in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. In Bohemia, 1986, roč. 27, č. 1, s. 72-87, tady s. 84. ISSN 0523-8587.
168 SUMMARY
Between National Idea and Multi-Ethnic Reality.
Considerations about Interwar Czechoslovakia
From the outset, the First Czechoslovak Republic had to reconcile the idea of a nation state and the reality of ethnical and confessional diversity. Relying on theoretical concepts of na-tionalism (for example “Governmental nana-tionalism”, Rogers Brubaker), the article examines the consequences of adopting the principle of nation state. For the republic it was important how its institutions dealt with the national demands and the conditions in everyday life. The author discusses this constellation in relation to political ideas, presented by the first president Tomáš Garrigue Masaryk. Besides some examples the article presents considerations how best to further examine the correlation between the political idea of the state and its everyday politics. In that context the author suggests more comparative studies that assess the Czech-(Sudeten) German-constellation versus the Slovak-Magyar-constellation.
169 Bencsik Péter