Róbert Kiss Szemán (ed.)
JINÝ Kollár – Kollár versus JINÍ
ELTE BTK
SZLÁV ÉS BALTI FILOLÓGIAI INTÉZET BUDAPEST, 2021
A kötet megjelenését az NKFI a Hungarikumok Ján Kollár életművében című, K-124873 számú pályázat keretében támogatta.
SZAKMAI LEKTOROK / ODBORNÍ LEKTOŘI Dalibor Tureček, Zuzana Urválková NYELVI LEKTOROK / JAZYKOVÍ LEKTOŘI Ondřej Geppert, Lucia Ološtiaková-Gianitsová
TÖRDELŐ Janiec-Nyitrai Agnieszka
© Szerzők
Kiadja: ELTE BTK Szláv és Balti Filológiai Intézet Felelős kiadó: Lukács István
A borítót tervezte: Sellyei Tamás Ottó Nyomdai kivitelezés: CC Printing Kft.
ISBN: 978-963-489-402-5
OBSAH
RóbeRt Kiss szemán: Předslov / Foreword ...7 Kollár versus JINÍ...
Joanna Goszczyńska: Ján Kollár v parížskych prednáškach Adama Mickiewicza a slovanská myšlienka ...13 PeteR Káša: Zo zakliatia k vyslobodeniu. (Podoby politickej
angažovanosti vo veršoch Jána Kollára) ...23 RóbeRt Kiss szemán: Pokus o postkoloniální interpretaci hungarik
v Kollárově Cestopisu obsahujícím cestu do Horní Italie ...35 anna kobylińska: Kollár – Palárik. Na agore (nielen slovanskej
vzájomnosti) ...51 maRta FülöPová: Koncepcia nepriateľa v tvorbe Jána Kollára
a Jána Hollého ...61 edita PRíhodová: Ako oživiť klasika? ...73 JINÝ Kollár...
veRoniKa FaKtoRová: Kollárova Dichtung und Wahrheit. Vzorové memoáry slovanského vlastence ...83 anna istván: Tradícia grand tour a rola slovanských pamätných
miest v cestopise Jána Kollára ...97 GabRiela mihalKová: Kázne Jána Kollára z kompozičného
hľadiska ...107 Erika brtáňová: Prírodná symbolika v kázňach Jána Kollára ...117 maRtina PetRíKová: Význam Kollárovej Čitanky a Národných
Zpievaniek vo vývine slovenskej literatúry pre deti a mládež ....127
Kollár a JINÁ mluva...
Éva CsászáRi: Etymologie ve službách ideje slovanské vzájemnosti v Kollárově díle Rozprawy o gmenách, počátkách i starožitnostech národu slawského а geho kmenů ...141 MariE JanEčková: Adjektivní kompozita v básnickém díle Jána
Kollára ...151 tamás tölGyesi: Příklady jazykového kontaktu ve Vzájemnosti
Jana Kollára ...163 Kollár v JINÉM čase...
lászló matus: Baróni, obchodníci, povozníci. Ján Kollár a pešťbudínsky evanjelický verejný život (1819–1827) ...173 baRna ábRahám: Recepcia Jána Kollára na prelome 19. a 20.
storočia ...183 aGnieszKa JanieC-nyitRai: Pastýř nebo vojevůdce? Obraz
Jana Kollára v Asnykově básni J. Kollarowi. Wieszczowi odrodzenia Czech ...199 Roman KendRa: Kollárovské podnety v hodnotovo-estetickej
orientácii K. Banšella a P. Országha ...209 andoR mÉszáRos: Přenesení ostatků Jána Kollára z Vídně
do Prahy v r. 1904 ...221 adelaida mezeiová: Druhý život Jána Kollára a jeho Slávy dcery ....229
PASTÝŘ NEBO VOJEVŮDCE?
OBRAZ JANA KOLLÁRA V ASNYKOVĚ BÁSNI J. KOLLAROWI. WIESZCZOWI
ODRODZENIA CZECH (1893) A
gnieszkAJ
Aniec-n
yitrAiAbstract: The main aim of the study is to analyse Adam Asnyk’s poem dedicat- ed to Jan Kollár, published in 1893. I will point out how Kollár is depicted in Asnyk’s poem and characterize how the figure of the artist-warrior for the re- vival of the nation and the artist-shepherd are characterized in the poem. Based on the poem, I will try to determine which elements of Kollár’s conception of independence for the Slavic nations were essential, inspiring, and acceptable for Asnyk, and which, on the contrary, were in the background. The result will be an image of „the other” Kollár, perceived from a different, Polish point of view.
Adam Asnyk very accurately reconstructed the main elements of Kollár’s contri- bution to the Slavic culture in the 19th century. He provided a brief and compact overview of Kollár’s activities in the field of Slavic cultural independence and depicted Kollár as the resurrector of ancient Slavic glory, the reformer of the lan- guage, and finally also the poet-shepherd, who had power to consolidate people.
Keywords: Jan Kollár, Adam Asnyk, 100th anniversary of Kollar’s birthday, recep- tion of Jan Kollar’s literary work in Poland, role of a poet.
Almanach Jan Kollár, 1793–1852; sborník statí o životě, působení a lite-Úvod rární činnosti pěvce „Slávy dcery“ na oslavu jeho stoletých narozenin byl publikován ve Vídni v roce 1893. Redaktorem celého svazku byl František Pastrnek a vedle něho do sborníku přispěli proslulí sou- časní autoři, např. Tereza Nováková, Jaroslav Vrchlický, a také čeští a slovanští vědci jako Jaroslav Vlček, Jan Jakubec, Matija Murko nebo Stanoje Stanojević. Důležitost tohoto projektu je i z dnešního hlediska hodnocena jednoznačně kladně:
„Za najvýznamnejší príspevok ku Kollárovmu jubileu možno považovať jubilej- ný zborník Ján Kollár 1793–1852, ktorý vyšiel vo Viedni v roku 1893 zásluhou viedenského Českého akademického spolku a Slovenského akademického spol- ku Tatran pod redakciou Františka Pastrnka. Editorom sa podarilo zhromaždiť
až 36 príspevkov. Autorom úvodu bol český básnik Svatopluk Čech, epilogu Hviezdoslav”. (ivantyšynová – Podolan – viRšinsKá 2015: 99).
Tento bohatě ilustrovaný sborník obsahuje příspěvky v sedmi slovanských jazycích – v češtině, slovenštině, ruštině, srbštině, chorvatštině, lužičtině a polštině (miKulsKi, 1948: 15). Lze v něm najít dva příspěvky od polských autorů: vynikající slavista Władysław Nehring napsal krátkou studii věnovanou překladu Kollárova díla O literárnej vzájemnosti, nacházejícímu se v knihovně Jagellonské univerzity (nehRinG, 1893: 198–200),1 a básník Adam Asnyk věnoval Kollárovi báseň s názvem „J. Kollarowi. Wieszczowi
odrodzenia Czech”, která byla poprvé zveřejněna právě ve vídeňském almanachu. Zároveň víme, že do vídeňského sborníku nebyla bohužel zařazena studie od proslulého polského básníka a překladatele Zenona Przesmyckého, která měla být věnována Kollárovým polským kontaktům.2 Tato skutečnost se odrazila i v závěrečné poznámce od editora celého almanachu, v níž Pastrnek podotýká: „Posléze bohužel i na polský článek, který styky polské s Kollárem, úplným překladem Slávy Dcery nad jiné významné vyložiti měl, marně jsme do poslední chvíle čekali“ (Jan Kollár, 1793–1852; 1893: 284). Tím pádem lze tuto reprezentaci polských autorů označit za více než skromnou, navíc se, jak uvádí Henryk Batowski, u příležitosti Kollárova stého narození v polském tisku objevilo pouze pár nepatrných příležitostných zmínek (batowsKi, 1956: CXXI–CXXII).3 Tím podstatnější se jeví originální Asnykova báseň věnovaná Kollárovi. Zprostředkovatelem mezi Asnykem a hlavním redaktorem plánovaného almanachu byl právě zmíněný Zenon Przesmycki.4 Z korespondence je patrné, že Przesmycki byl také autorem celého nápadu obrátit se na Asnyka s prosbou o báseň
1 Tato studie „Posłanie J. Kollara o wzajemności Słowian w języku polskim” obsahu- je četné nepřesnosti, o nichž píše Henryk Batowski v obsáhlém analytickém úvodu k vydání Kollárova díla v polštině (batowsKi, 1956: CXXII).
2 Analýzu korespondence F. Pastrneka a Z. Przesmyckého přináší stručný člá- nek J. Krystýnka, v němž autor přibližuje neúspěšné plány na zveřejnění studie Przesmyckého ve vídeňském sborníku (KRystýneK, 1956: 113–116).
3 Nicméně zájem o dílo Jana Kollára v Polsku, obzvlášť co se týče ideje slovanské vzájemnosti, lze považovat za poměrně velký. Toto téma podrobně prozkoumali Mi- lan Kudělka a Dobroslava Bergová (kudělka, 1959: 29–72, beRGová, 1960: 387–418), kteří se však nezmínili o Asnykově básni.
4 Následně byla tato báseň publikována ve sbírce Poezje t. 4, v Krakově v roce 1894, která je poslední autorovou sbírkou vydanou za jeho života.
věnovanou Kollárovi a jeho přínosu pro celé slovanství (KRystýneK, 1956: 114).
Adam Asnyk bezpochyby patří mezi nejvýznamnější předsta- vitele polské pozitivisticky orientované tvorby druhé poloviny 19. století. Především jeho básnická tvorba se vyznačuje filozofic- kou dimenzí lidského prožitku. V jeho tvorbě, jak uvádí brněnský polonista Ludvík Štěpán „[…] je možno obdivovat nádherné popisy a hloubku milostného prožitku, harmonizaci estetických kvalit, dis- kurzivnost a precizní formu básnické výpovědi a vysokou kulturu a intelektuální disciplínu tvorby.“ (Štěpán, 2005: 118). V Asnykově tvorbě doznívá rozpor mezi romantickými tradicemi a pozitivistic- kými ideály (HviŠč, 2001: 180–181).
Asnyk cítil velkou duchovní spřízněnost s českými tvůrci této doby, což dokládá jeho korespondence (maGnuszewsKi, 1951: 20–21).
Dobře znal českou a slovenskou literaturu a měl široký přehled, i co se kulturního dění všech slovanských národů týče. Dodržo- val pravidelné přátelské styky s četnými představiteli české inteli- gence této doby, nejen korespondenční, ale také osobní (přátelil se s Františkem Kvapilem). V roce 1878 odjel do Prahy, kde byl vřele přijat (miKulsKi, 1948: 113–114). Plánoval odjet do Prahy také v roce 1883 na slavnost znovuotevření Národního divadla, na niž dostal pozvání, ale cestu mu překazilo špatné zdraví. Asnykovi byl také velmi blízký Jaroslav Vrchlický.5
Ve svém příspěvku budu analyzovat Asnykovu báseň věnova- nou Kollárovi. Poukážu na to, jak je Kollár zobrazen v Asnykově básni, budu charakterizovat, jakým způsobem je prezentována figura básníka-pěvce a upozorním na uzlové body konstrukce to- posu umělce-bojovníka za obrození národa a umělce-pastýře. Na základě básně se pokusím určit, které elementy Kollárovy koncepce osamostatnění se slovanských národů byly pro Asnyka podstatné, inspirativní a vůbec přijatelné, a které se naopak nacházely v poza- dí. Výsledkem bude obraz jiného Kollára, vnímaného z jiného, pol- ského, úhlu pohledu.
5 Český básník umístil dokonce Adama Asnyka mezi velké světové básníky v básni
„Hymnus o věčnosti poezie” ze sbírky Dojmy a rozmary z roku 1880 (vRChliCKý, 1919:
100, maGnuszewsKi, 1951: 35). Asnyk věnoval Vrchlickému svou báseň „Bóstwo ta- jemnicze“ (miKulsKi, 1948: 114)
Sté výročí Kollárova narození je ukázáno v básni jako tichý svátek slovanské jednoty (4. verš), kde se při této významné příležitosti mají možnost spolu setkat obdivovatelé Kollárova talentu a dědico- vé tradic jeho tvorby. Samotný moment básníkova narození je pří- mo nazván úsvitem zářivého genia (12. verš).
V jednotlivých slokách je vylíčen Kollárův přínos pro celý slo- vanský svět, a obzvlášť pro Čechy a Slováky. Kollárovy zásluhy jsou zobrazeny zřetelně – je to právě Kollár, který dokázal jako je- den z prvních slyšet „píseň bělohorských hřbitovů“ (15. verš), to znamená připomenout minulost boje za samostatnost. V dalším verši jsou zvýrazněny Kollárovy zásluhy na poli reformy jazyko- vědné – právě Kollár si uvědomil nutnost vypracování konkrétních nástrojů na cestě k dosažení kulturní samostatnosti slovanských národů. „Základom Kollárovho pokusu o jazykovú inováciu bola rovnaká racionalistická modernizácia, ktorá v kontexte väčšiny stre- doeurópskych spisovných jazykov viedla k vytvoreniu jednotlivých národných literárnych jazykov.” (Kiss szemán, 2011: 2013). Nicmé- ně je třeba zdůraznit, že se Kollár stavěl proti jazykové emancipaci slovenštiny a doporučoval používání češtiny jako literárního jazyka (kobylińska, 2013: 126). Je zde patrné, že Asnyk velmi zřetelně do- kázal identifikovat a popsat hlavní pilíře Kollárova vlasteneckého smyšlení a intelektuální horizont jeho slovanských požadavků.
Kollár je v básni prezentován jako hrdina, jako vítěz, je mu sym- bolicky věnován vavřínový věnec, což samozřejmě navazuje na antickou tradici (18. verš). V Asnykově básni se objevuje myšlenka, že Kollár byl obdařen schopností konsolidovat lidi, nikoli je dělit.
Kollár je v básni stylizován do role antického pěvce, který kolem sebe shromažďuje lidi, jež dokáže motivovat k činu (20. verš). Podle lyrického subjektu je mnohem hodnotnější ten, kdo dokáže stavět, a ne ten, kdo bourá, a právě Kollár svými činy křísil, nikoli usmrco- val (21. verš), jak zdůrazňuje lyrický subjekt. Je zde vidět, že se do popředí dostává kulturní aspekt Kollárovy filozofické myšlenkové soustavy – autor Slávy dcery neoptuje za politickou revoluci, spíše je loajální vůči politické moci,6 podobně jako lyrický subjekt básně (bi-
6 Je to možný důsledek sledování neúspěšných revolučních tendencí v Uhersku z let 1848–49, čehož svědkem byl Kollár: „Politické a společenské otřesy maďarské revo- luce a osvobozeneckého boje 1848/49 (detronizace Habsburků, ozbrojená povstání uherských národností atd.) svým způsobem v Kollárových očích potvrzovaly škod- livost politického radikalismu a neudržitelnost s ním spojeného romantického náro- dotvorného procesu.” (Kiss szemán, 2016: 46).
lińska, 2016: 68). Asnyk v básni tímto velmi přesně vymezil předpo- klady Kollárova politického myšlení, je zde vidět vliv pozitivismu.
Další možnou interpretaci a vůbec kontext polského chápání Kollárovy role v procesu slovanského národního obrození poskytuje analýza Mickiewiczova rozboru7 Kollárovy Slávy dcery během jeho pařížských přednášek. Právě myšlenka o úloze básníka jako pastýře, který vede k vojenskému tažení, uchvátila Mickiewicze8 (szyJKowsKi, 1949: 438). Asnyk se k této myšlence vrací ve své básni a zdůrazňuje právě význam klidné, houževnaté práce a cení ji výše než ukvapenou revoluci, címž opětovně navazuje na pozitivistické smyšlení. Cílem není vyvracet existující řád, ale spíše udržet politické status quo, což je výrazná myšlenka Kollárovy ideje slovanské vzájemnosti (bobRowniCKa, 2003: 167). Peter Káša dokonce v kontextu této ideje píše o jakémsi pomyslném společenství srdce, které by se mělo uskutečnit nade všemi státními, politickými hranicemi (Káša, 2016: 34).
Kollár je ukázán v básni spíše jako pastýř, který vede Slovany k lepší budoucnosti. Jdou spolu, a v čele průvodu jde právě Kollár.
Jde zde pravděpodobně o asociaci na, v Kollárově tvorbě se často objevující, motiv exodu: „Exodus je teda po dospievaní a mlados- ti ústrednou ideou Kollárovej cirkevnej a verejnej činnosti aj v do- spelosti. Stala sa jeho organizačnou silou a nakoniec sa zmenila na národný exodus starozákonných rozmerov a charakteru.” (Kiss sze-
mán, 2011: 203). Kollár není představen jako vůdce, ale právě jako duchovní pastýř, a samotný lyrický subjekt básně je stylizován do role Kollárova slovanského bratra a následovatele, učedníka, kte- rý s pokorou obdivuje Kollárovo dědictví a následuje jeho učení.
Kollár je přímo nazván „otcem písně, která vede k činu“ (17. verš).
Podle lyrického subjektu básně jsou moc a síla Kollárovy tvorby zře- telné, jeho básnictví je motorem a impulzem k dalšímu vývoji, je v ní kumulována energie, která dokáže dát do pohybu události, ale nemá v sobě ničivý účinek. Ohlas Kollárovy tvorby je očividný, má svůj odraz v realitě, nejedná se pouze o marnou snahu a prázdné deklarace.
7 Mickiewiczovy analýzy Kollárova díla a smýšlení byly hodnoceny jako zauja- té a vyplývající spíše z východisek politických než z umělecko-filozofických (srov.
kudělka, 1959: 65–66).
8 Detailní rozbor obsahu Mickiewiczových analýz Kollárova díla najdeme ve studii K. Górského (GóRsKi, 1925: 310–313).
Zdůrazněno je rovněž Kollárovo demokratické smyšlení, jeho úcta k rovnosti a bratrství. Pozemská moc se nemůže srovnávat s každodenní prací mezi lidmi. Básník – člověk vyvolený a vzne- šený – má právě jako Jan Kollár nést novou záři (24. verš), která bude osvětlovat cestu ke slíbené svobodné a nezávislé budoucnosti.
Tato budoucnost má být však vystavěna na vzájemné úctě. Svobody bude dosaženo ne násilím, ale skromnou prací. Tento pozitivistický prvek je v Asnykově básni výrazně přítomen, což zůstává souladu s tím, že myšlenková náplň Asnykovy tvorby je umísťována mezi romantismem a pozitivismem. Slované, kterým cestu k svobodě ukázal právě Jan Kollár, nedosáhnou nezávislosti prostřednictvím skutečného boje se zbrání v ruce, ale bude to vítězství nevyžadu- jící si krev a slzy poražených (32.–33. verš). Asnyk velmi výstižně vycítil jeden z nejpodstatnějších postulátů Kollárovy ideje slovan- ské vzájemnosti – je to mírumilovná, klidná a solidní práce na poli kultury a jazyka, práce, která respektuje odlišnosti mezi jednotlivý- mi slovanskými národy (Kiss szemán, 2011: 208), a nenese s sebou výrazné politické požadavky, což zřejmě také ovlivnilo popularitu Kollárovy myšlenky (zelenKa, 2006: 242–243).
Velmi zřetelný je program, který v duchu Kollárova smyšlení nabízí lyrický subjekt básně: „Hledej inspiraci a sílu v sobě sama a v minulosti, která v tobě žije“ (35.–36. verš). Opět je zdůrazněn význam minulosti, už jednou připomenut v obraze bělohorských hřbitovů, ve vytváření kulturní a národní identity Slovanů. Posled- ní sloka Asnykovy básně ještě podtrhuje vizi ideálního stavu, kde vedle sebe ke svobodě budou kráčet svobodní se svobodnými a rov- ní s rovnými (52. verš). Cesta k samostatnosti nemůže vést skrz po- tlačování jiných.
Zároveň v Asnykově básni najdeme výraznou politickou narážku na místo Ruska v procesu osamostatňování se slovanských národů. Podle lyrického subjektu se Slované ve svých snahách o svobodu nesmí přidružit k těm, kteří nerespektují hodnoty demokratické a obecně lidské (41.–42. verš). Tím pádem se v básni objevuje jistá polemika s Kollárovou vizí obsaženou ve Slávy dceři, která byla bodem nesouladu v polsko-slovenských vztazích
v první polovině 19. století9. Je zde vidět odlišnou realizaci postulátů slovanofilských, i když, jak píše Z. Niedziela, duchovní náplň Kollárových literárních prací byla blízká slovanofilsky orientovaným polským romantickým tvůrcům z rakouského a pruského záboru (niedziela, 1966: 31). V polských koncepcích se nicméně zřídka objevují vize všeslovanské budoucnosti (FeRtaCz, 2000: 21), což také vede k nepochopení slovenských snah o osamostatnění v polských intelektuálních kruzích:
„Ten brak zrozumienia Polaków wobec słowackich dążeń, ukształtowanych w du- żej mierze pod wpływem idei wspólnoty słowiańskiej J. Kollára, wynikał także z obranego przez słowackich działaczy kierunku, stawiającego na pierwszym pla- nie plemienność (słowiańskość) ponad narodowością i zadeklarowaną prorosyj- skość” (nowaK, 2018: 231).
Je to přirozený důsledek odlišnosti koncepce budoucnosti národa, protože Jan Kollár ve slovenských vlastencích probouzel především slovanské, a ne slovenské národní cítění:
„Jest to zgodne z duchem tych lat, kiedy kollarowska idea wzajemności słowiań- skiej w istotny sposób wpływała na świadomość pokolenia słowackich roman- tyków, rozbudzając patriotyzm słowiański, nadrzędny nad patriotyzmem naro- dowym i stwarzając trwałe podstawy dla późniejszych nastrojów rusofilskich i panslawistycznych” (Goszczyńska, 2008: 43).
V této sloce básně lze najít však také návaznost na Kollárovo filozo- fické myšlení – lyrický subjekt je, i přes jisté výhrady, plný naděje, že se Kollárovo proroctví uskuteční a všichni Slované se shromáždí u společného stolu ve vzájemné shodě a respektu. Nepřímo vyjád- řená kritika Kollárova vztahu k Rusku je ještě zmírněna připome- nutím utopistické vize harmonického soužití v rámci všeslovanské jednoty. Asnyk ve své básni velmi přesně vystihl podstatu Kolláro- va programu slovanské vzájemnosti, podle něhož by se slovanské
9 Podrobněji toto téma zkoumá Denisa Nešťáková v podkapitole své studii „Ako v Slávy dcére vystupujú Poliaci“ (nEŠťáková 2012: 125–129). Milan Kudělka zároveň vymezuje dva hlavní faktory, které měly vliv na vlažné přijetí Kollárových rusofil- ských myšlenek v polských kruzích: zaprvé je to vysoký stupeň národního uvědomě- ní, a za druhé podíl carského Ruska na potlačování polské samostatnosti (kudělka, 1959: 70).
národy měly vyvíjet vedle sebe, ale zároveň netvořit nějakou homo- genní jednotu (nEŠťáková, 2012: 121–122), měly by stát vedle sebe, ale zároveň si zachovat svůj vlastní charakter.
Asnykova báseň překvapuje svou konkrétností. Polský básník velmi přesně rekonstruuje hlavní elementy Kollárova přínosu pro slovanskou kulturu v 19. století. Tímto poskytuje stručný a kom- paktní přehled Kollárových aktivit na poli slovanského kulturního osamostatňování. V Kollárovi vidí objevovatele minulosti, vzkřísi- tele dávné slovanské slávy, reformátora jazyka, a nakonec také bás- níka-pastýře, který svými básněmi konsoliduje lidi.
Obraz Kollára v Asnykově básni je koherentní, přestože se v něm objevují jak romantické, tak pozitivistické elementy. Záměrně zde používám pojem pozitivistické, protože Kollárovy aktivity Asnyk hodnotí spíše právě z tohoto hlediska a transponuje je z poloh osví- cenského racionalismu na půdu politické a kulturní situace konce 19. století. Kollár je ukázán jako postava mimořádná, nevšední, ob- dařená romantickou intuicí a silou povzbuzovat lidi k činu. V básni ale zároveň vystupuje jako člověk pokorný, skromný a tichý, který nedbá na pozemskou slávu a potlesk. V popisech Kollárových akti- vit se objevuje opakující se obraz světla, které vítězí nad tmou, které poukazuje na cestu ven z tmy a mlhy (v čemž je možné zahlédnout mesianistické prvky). Kollár je prorokem budoucí slávy Slovanstva, ale zároveň jeho cesta k tomuto ideálu vede prostřednictvím skrom- né a tiché každodenní práce. Zde je vidět pronikání se a doplňování dvou podstatných paradigmat 19. století – romantismu a pozitivis- mu. Paradoxně se v Asnykově zobrazení Kollár zdá být jako básník zdrženlivý a skromný (figura pastýře, asociace na biblickou posta- vu Davida) a jako vědec je spíše fascinován minulostí, což zůstá- vá v souladu s výzkumy současných badatelů Kollárova přínosu.10 Tímto způsobem Asnyk zachytil jistou nejednoznačnost Kollárova díla jako mnohotvárného a stále inspirativního a ukázal ho z ne- všední perspektivy.
10 Kollára lze umístit v průsečíku doplňujících se filozofických a programových pa- radigmat, z nichž vyrůstá, tj. racionalistických, osvícenských tendencí a romantizují- cích, dokonce utopistických myšlenek (bobRowniCKa 2003: 36–37). V kontextu Kollá- rových etymologických analýz slovanských jazyků R. Kiss Szemán píše: „Kollár je však přesto nejvíce romantický v oblasti vědy [...]” (Kiss szemán 2016: 45). Podobně se k tomu staví J. Goszczyńska ukazujíc Kollárovy emocionální argumenty místo vědeckých v diskuzi o slovenském jazyku (Goszczyńska 2015: 38).
Bibliografie
asnyK, Adam, 1893: „J. Kollarowi. Wieszczowi odrodzenia Czech”, in: Jan Kollár, 1793–1852; sborník statí o životě, působení a literární činnosti pěvce „Slavy dcery“ na oslavu jeho stoletých narozenin, red. PastRneK, František. Vídeň: Český akademický spolek a Slovenský akademický spolek Tatran, 247–248.
batowsKi, Henryk, 1956, „Wstęp”, in: KolláR, Jan, Wybór pism. Wrocław: Zakład imie- nia Ossolińskich, I–CXXIX.
bilińska, Irena, 2016: „Idea słowiańska jako narzędzie działalności patriotycznej (exemplum słowackiego poety romantycznego Andreja Sládkoviča)“, in: Pan- slawizm: wczoraj, dziś, jutro, red. ChyRa-RoliCz, Zofia – RoKosz, Tomasz, Siedlce:
Pracownia Wydawnicza Wydziału Humanistycznego, 67–82.
beRGová, Dobroslava, 1960: „Překlady Kollárových básní do polštiny“, in: Príspev- ky k medzislovanským vzťahom v československých dejinách. Slovanské štúdie III., red.
HroziEnčik, Jozef, Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 387–418.
bobRowniCKa, Maria, 2003: Pogranicza w centrum Europy, Kraków: Universitatis.
ivantyšynová, Tatiana – Podolan, Peter – viRšinsKá, Miriam, 2015: Básnik a mesto, Vie- denské roky Jána Kollára, Bratislava: SDK SVE PRO HISTORIA.
FeRtaCz, Sylwester, 2000: Polska myśl słowiańska w okresie drugiej wojny światowej, Ka- towice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego.
Goszczyńska, Joanna, 2008, Synowie słowa. Myśl mesjanistyczna w słowackiej literaturze romantycznej, Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Warszawskiego.
Goszczyńska, Joanna, 2015: Wielkie spory małego narodu, Warszawa: Dom Wydawni- czy Elipsa.
GóRsKi, Konrad, 1925: „Mickiewicz jako historyk i krytyk czeskiej literatury“, Pamięt- nik Literacki, č. 26, 286–316.
HviŠč, Jozef, 2001: Poľská literatúra. Vývin a texty. Bratislava: Univerzita Komenského.
Jan Kollár, 1793–1852; sborník statí o životě, působení a literární činnosti pěvce „Slávy dcery“ na oslavu jeho stoletých narozenin, red. PastRneK, František, Vídeň: Český akademický spolek a Slovenský akademický spolek Tatran 1893.
Káša, Peter, 2016: „Romantyzm słowacki z perspektywy postkolonialnej (Konteksty historyczne i kulturowe)”, Świat tekstów. Rocznik Słupski, č. 14, 27–40.
Kiss szemán, Róbert, 2011: „Motívy národného exodu v diele Jána Kollára“, Slovenská literatúra 58, č. 3, 201–219.
Kiss szemán, Róbert, 2016: „Dílo Jana Kollára ve světle klasicistních a romantických tendencí uherských literatur neo-latinské a školní latinské provenience“, Bohemi- ca Litteraria 2, č. 19, 27–53.
kobylińska, Anna, 2013: „Brothers Hungarians … Ján Palárik’s Attempt at Renego- tiating the Slovak-Hungarian Relations on the Threshold of the 1860s”, Acta Po- loniae Historica, č. 108, 121–146.
KRystýneK, Jiří, 1956: „Z korespondence Zenona Przesmyckého-Miriama Františku Pastrnkovi“, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. D, Řada literárně- vědná, vol. 5, iss. D3, 113–116.
kudělka, Milan, 1959, „Kollár v Polsku“, in: Z dejín československo-slovanských vzťahov.
Slovanské studie II, red. HroziEnčik, Jozef, Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 29–72.
maGnuszewsKi, Józef, 1951: Stosunki literackie polsko-czeskie w końcu XIX i na początku XX wieku, Wrocław: Zakład imienia Ossolińskich.
niedziela, Zdzisław, 1966, Słowiańskie zainteresowania pisarzy lwowskich w latach 1830–
1848, Kraków: Nakładem Uniwersytetu Jagiellońskiego.
nowaK, Joanna: 2018, Piastuni dziejów. Wizerunki narodów europejskich w polskiej reflek- sji romantycznej, Warszawa: Instytut Slawistyki Polskiej Akademii Nauk.
nehRinG, Władysław, 1893: „Posłanie Jana Kollara o wzajemności Słowian w języ- ku polskim”, In: Jan Kollár, 1793–1852; sborník statí o životě, působení a literární činnosti pěvce „Slávy dcery“ na oslavu jeho stoletých narozenin, red. PastRneK, Fran- tišek, Vídeň: Český akademický spolek a Slovenský akademický spolek Tatran, 198–200.
nEŠťáková, Denisa, 2012: „Reflexia poľské otázky v slovenskej preromantickej a ro- mantickej literarúre“, in: Štúdie k jubileu Jána Kollára, Historia Nova 5, ed. Podolan, Peter, Bratislava: Katedra slovenských dejín FFUK, 113–143.
Štěpán, Ludvík, 2005: Stručný nástin dějinného vývoje polské literatury I, Brno: SVN Re- giony.
szyJKowsKi, Marian, 1949: „Mickiewicz jedzie do Pragi“, Przegląd Zachodni, nr 11, 427–439.
vRChliCKý, Jaroslav, 1919: Dojmy a rozmary, Praha: Nakladatelství J. Otto.
zelenKa, Miloš, 2006: „K meziliterárním souvislostem Murkovy komparativní in- terpretace Jana Kollára“, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity X, 9, 232–245.
