prohlašuje zločinnost a zavrženíhodnost KSČ a dalších, na stejné ideologii založených organizací. Navrhovatelé zde měli na mysli především

ty organizace, které s ideologickým odůvodněním mocensky prosazovaly tzv.

vedoucí roli KSČ a používaly vůči občanům způsobů a metod popsaných v | 1 , jde např. o StB nebo Lidové milice.

K§ 3

Prohlašuje se legitimita, spravedlivost a úctyhodncst odporu vůči režimu definovanému v $2 odst.1. Odporem se rozumí odboj, tj. odpor organizovaný a popřípadě ozbrojený, ale i jiná činnost, např. organizování protirežimního rozhlasového vysílání, příprava letáků, výroba a rozšiřování samizdatových publikací, pomoc politickým vězňům apod., stejně jako demokratickým názorem a přesvědčením motivované veřejné projevy, např. ve formě peticí, otevřených dopisů nebo na veřejnosti učiněných prohlášení. Není rozhodující, zda šlo o projevy odporu učiněné na území státu nebo v zahraničí, či zda šlo případně o jednání ve spojení s cizí demokratickou mocností.

K § 4

Předkladatelé pokládají za nutné alespoň touto cestou, která ovšem nemá bezprostřední právní následky, vyjádřit, že velkému nmnožství obyvatel byly spáchány křivdy a že i když stát není schopen všechny křivdy napravit, přesto si jich je zákonodárný sbor vědom a snaží se obětem komunistické diktatury vyslovit alespoň morální uznání.

KS 5

Tímto ustanovením se vymezuje zákonná překážka běhu promlčecí doby ve smyslu § 67 trestního zákona a to ve vztahu k těm trestním činům, u nichž absence vůle státu k trestnímu stíhání pachatele vycházela z politického mocenského monopolu KSČ a vůle představitelů komunistického režimu. Přitom je respektováno ustanovení čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, které zakotvuje jednu ze základních zásad trestního řízení "ne bis in idem", nemůže tedy

dojřt ke stíhání pachatele, který již byl za trestný čin pravomocně odsouzen nebo zbaven obžaloby.

Při časovém vymezení doby, kdy promlčecí doba u výše uvedených trestních činů neběží, navrhovatelé vycházeli z toho, že 25. únor 1948 je počátkem mocenského monopolu KSČ. Dne 29. prosince 1989 pak byl zvolen prezident republiky a po kooptaci poslanců zákonodárných sborů a jmenováním vlády byl nově ustaven poslední z nejvyšších ústavních orgánů a fakticky došlo k odstranění mocenského postavení KSČ a k zamezení možnosti ovlivňovat průběh trestního řízení.

K s 6

Jeví se jako nezbytné, spolu s vyslovením protiprávnosti komunistického režimu a přerušením běhu doby promlčecí lhůty v období, kdy byla na území České republiky vůle stranických orgánů ve skutečnosti postavena nad zákon, dořešit problematiku spojenou se zmírněním křivd, způsobených obyvatelstvu na území ČR nespravedlivým vězněním. Zákon č.119/90 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů dostatečně pokrývá paragrafy trestního zákona, kterých bylo zneužíváno proti osobám, které se jakýmkoliv způsobem staly režimu, nebo jeho jednotlivým představitelům, nepohodlné. Novela zákona č. 633/92 Sb. řeší uspokojivým způsobem i otázku tzv. zbytkových trestů. Přesto se vzhledem k některým případům jeví jako účelné připustit i možnost individuálního přezkumu některých uložených trestů, které dosud režimu soudních rehabilitací nepodléhaly, pokud byl trest uložen za jednání, směřujícímu ne zjevně nepřiměřenými prostředky k ochraně základních lidských práv a které by tedy v demokratické společnosti nebylo postihováno trestním postihem. Nepředpokládá se enormní nárůst zatížení soudů, neboť podle informací, které jsou navrhovatelům k dispozici, se jedná řádově jen o stovky případů, které by pod režim tohoto paragrafu spadaly.

K S 7

Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v tomto zákoně se pokládá za nezbytné urychlit průběh restitucí a sejmout z oprávněných osob důkazní břemeno, neboť je zřejmé, že kromě čelných představitelů režimu a jejich aktivních napomahačů, byl každý občan ve stavu tísně vůči režimu, který používal zjevně totalitní praktiky. Návrh proto předpokládá, že u převodu nemovitostí darováním a.

u odmítnutí dědictví v dědickém řízení, není povinností oprávnění osoby, podle zákonů č.87/91 Sb. a 229/91 Sb., prokazovat v řízení před soudem tíseň. Dále se navrhuje, aby u uzavřených kupních smluv o převodu nemovitostí na stát, v případě zákona č. 87/91 Sb.či jiné právnické osoby podle zákona č. 229/91 Sb., které byly uzavřeny v době. kdy oprávněná osoba nemohla nemovitosti fakticky využívat, bylo také upuštěno od povinnosti prokazovat v řízení před soudem tíseň.

Vzhledem k praxi běžné v období vlády KSČ, bylo osobě natolik omezeno její vlastnické právo, využřval-li nemovitost někdo jiný, že se nejeví za nezbytné prokazovat ještě tíseň. Navíc se navrhuje, aby v tomto případě byla cena vyplacená podle tehdy platných platných cenových předpisů pokládána za nápadně nevýhodné podmínky, neboť už samotná existence takových cenových předpisů byla výrazným omezením vlastnických práv á ceny v nich uvedené nikdy neodpovídaly tržním hodnotám nemovitostí. Nepředpokládá se, že by bylo možné na základě ustanovení tohoto paragrafu podávat nové žádosti .o vydání, ale pouze se u už podaných žádostí prodlužuje přiměřeně doba k uplatnění nároku u soudu.

Ostatní problematické okruhy v mimosoudních rehabilitacích, nesouvisející přímo s materií upravovanou v tomto zákoně, navrhovatelé doporučují řešit vydáním zvláštního zákona, který by opravil chyby a nedostatky v restitučních zákonech.

K § 8

Většina velkých křivd komunistické moci byla již alespoň částečně

zmírněna zákony přijatými v bývalém Federálním shromáždění (soudní a mimosoudní rehabilitace, zákon o půdě a další). Přesto existují jednotlivé

malé skupiny občanů, u nichž nebylo a není účelné řešit zmírnění křivd zákonem.

Pro tyto skupiny lidí se navrhuje zmocnění pro vládu pro řešení zmírněmí následků nespravedlností spáchanývh na občanech státem v letech 1948 až 1989.

Dále předkladatelé předpokládají, že by vláda v rámci rozpočtových

možností mohla přistoupit i k pomoci u skupiny již jinými zákony rehabilitivaných občanů zejména v oblasti sociální a zdravotní.

Sp. zn. Pl. tis 19/93 Č E S K Á R E P U B L I K A

N Á L E Z

Ú s t a v n í h o s o u d u Č e s k é r e p u b l i k y J m é n e m Č e s k é r e p u b l i k y

Plénum tístavniho soudu České republiky ve složeni: JUDr. Iva Brožová, Prof. JUDr • Vojtěch Cepl, C S c , Doc. JUDr. Vladimir Čermák, JUDr. Vojen Gůttler, Doc. JUDr. Pavel Hollánder, JUDr.

Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimir Jurka, JUDr.

Zdeněk Kessler, Prof. JUDr. Vladimir Klokočka, D r S c , JUDr.

Vladimir Paul, CSc. , JUDr. Antonin Procházka, JUDr. Vlastimil ševčik, JUDr. Eva Zarembová, rozhodl o návrhu skupiny 41 poslanců Parlamentu České republiky na zrušeni zákona č. 198/1993 Sb.

o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu

t a k t o :

N á v r h s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n i

Dne 15. záři 1993 předložila skupina 41 poslanců Parlamentu