V roce 1712 byla vydaná v Trnavě knížka s titulem Makula nélkül való tükör [Zrcadlo bez úhony].550 Byla to náboženská kniha o životě Sv. Anny, Joachima, Panny Marie a Ježíše Krysta a stala se jednou z nejrozšířenějších duchovních četeb katolíků až do začátku 20. století. Na titulní stránce knihy najdeme informace o tom, že původní český text knihy byl přeložený trnavskou klariskou Judit Újfalusi. Zmínka o tom, že kniha byla přeložena z češtiny, se nachází i v předmluvě napsané překladatelkou. Tivadar Vida v r.
1967 identifikoval původní text knihy na základě názvů jednotlivých kapitol.
Vida předpokládal, že předlohou překladu byl Veliký život Pána a Spasitele našeho Ježíše Krysta… od německého kapucína Martina z Kochemu (Martin von Cochem). Martin z Kochemu napsal a vydal svou knihu německy (Das Grosse Leben Christi…), do češtiny ji přeložil pražský kapucín Edelbert z Nymburka. Ačkoli český překlad se dočkal mnohého vydání, v době před prvním vydáním Zrcadla bez úhony existovalo jen první vydání textu Velikého života... z roku 1698, které bylo překladatelce Judit Újfalusi k dispozici na překlad.
První, přímo očividný rozdíl mezi původními a madarským textem je ten, že maďarský text je výrazně kratší než český originál. Újfalusi do překladu nepojala prvních 27 kapitol z Velikého života a začíná jen od příběhu sv.
Emerenciány, babičky Marie Panny. Dále vynechala i několik dalších kapitol, které se týkají svátků liturgického roku, a chybí i posledních devět kapitol českého textu. Taktéž i přeložené kapitoly jsou mnohem kratší než v originálu.
V české (stejně jako v německé) verzi najdeme modlitby a přemyšlování v každé kapitole, ty v maďarské verzi chybějí, stejně jako záverečná slova a modlitby. Z toho vyplývá, že se Újfalusi zaměřila při překládání jen na příběh života Ježíse a Marie Panny, čímž se maďarská verze stala úplně novým, samostatným literárním dílem. Jedinou vyjímkou je příběh o utrpení Ježíše
550 Překlad názvu viz SLÁDEK, i. m. (8. poznámka pod čarou), 12.
Krista, což je nejdůležitější část celé knihy a proto tady i překlad je přesnější a úplnější.
Celý text knihy můžeme rozdělit na tři části, první patří k vánočním, druhá k postním a třetí k velikonočním svátkům. O příběhu života Ježíše Krista mezi křtem a umučením v původním německém Kochemově textu, tak i v českém překladu, a stejně v maďarské verzi, se píše málo.
Újfalusi se v první části svého překladu drží českého textu, i když ho velmi krátí a vynechává z něho některé části. Teprve v příběhu pokušení Ježíše Krista máme důvod předpokládat, že Judit Újfalusi použila vedle Kochemova díla i další prameny. Na konci příběhu najdeme celý odstavec, který i v německém originálu i v českém překladu chybí. Je nápadné i to, že tato kapitola není ukončena a proto ji Újfalusi doplnila z jiného pramene. Tím dalším pramenem může být česká verze Meditationes de Vita Christi od Pseudo-Bonaventury: Život Pána a Spasytele našého Ježíše Krysta (Knihopis, 1213–1217).
Další přídavky v maďarském překladu nacházíme v části popisující slavnostní příjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma a zvláště v části tzv. „betánské scény”, když Marie Magdaléna pomazala librou drahoceného oleje Ježíšovi nohy. Ta kapitola muže byt kompilováná taktéž od Pseudo-Bonaventury.
Úvodní kapitoly pašijí Ježíše Krista (60–61) nejsou Kochemovými texty, překladatelka převzala pouze názvy z Kochemovy knihy. Texty jsou tematicky podobné, však z hlediska obsahu i struktury jsou zcela odlišné. Kapitola, která vypráví o událostech Velikého pondělí z původního českého textu zcela chybí.
Je to zřetelně vidět i ve třech následujících kapitolách (kap. 62–64.), ve kterých se text mísí a přebírá jak z Kochema, tak z dalšího pramene.
Poté se překlad vrací zpět k původnímu pramenu a následující kapitoly jsou opět volným překladem Velikého života. Ale již od 69. kapitoly maďarské verze můžeme zase pozorovat, že Judit Újfalusi čerpá z dalšího pramene.
Právě zde máme možnost zjistit, který další pramen může být. Tuto otázku zodpověděla ve své studii Judit Lauf, která zjistila, že text 69. kapitoly je modernizovaná verze textu fragmentu, tzv. Pergamenového zlomku Piry z 15.
století. Stylistické srovnání Zrcadla bez úhony s dalšími texty popisujícími utrpení Krista ukazuje, že nelze vyloučit, že Újfalusi čerpala i z dodnes ztracené části kodexu tzv. Pergamenového zlomku Piry, nebo z některého
jiného opisu textu. Pramenem pro 71. kapitolu byla středověká maďarská literární památka Fragmenty z Máriabesnyő, o němž můžeme s určitostí tvrdit, že byla součástí kodexu tzv. Pergamenového zlomku Piry. Menší část pašijového cyklu vychází z dalšího uherského kodexu: Kodex z Érsekújváru (Nových Zámků), jenž se nám zachoval v úplnosti.
Ve třetí (Velikonoční) části, od 108. kapitoly najdeme řadu dalších doplnění. Zde Judit Újfalusi čerpá jak z Kochemova díla, tak z apokryfního textu Nikodémova evangélia. V Kodexu z Érsekújváru (Nových Zámků) najdeme Nikodémovo evangélium v maďarštině, ale z filologického srovnání kodexu a textu Zrcadla bez úhony vyplývá, že Újfalusi patrně z něj čerpala, ale to nebylo jejím hlavním pramenem. O dalších edicích v maďarštině tohoto apokryfního textu z doby před vydáním maďarského překladu Zrcadla bez úhony nevíme. Existoval však český překlad textu, a po srovnání těchto textů můžeme zjistit, že i český apokryf patřil k pramenům Zrcadla bez úhony. V 108. kapitole překladatelka kombinuje texty z Čtení Nykodémova a z Velikého života, kapitoly 119–124 jsou z apokryfního textu Čtení Nykodemovo.
Na závěr můžeme stanovit, že Zrcadlo bez úhony je víc než pouhý překlad původního díla. Překladatelka užívala během překladu více pramenů, české tisky (Veliký život, Život Pána, Čtení Nykodémovo) a aspoň dva maďarské rukopisy (Kodex z Érsekújváru (Nových Zámků) a ztracený kodex Pergamenových zlomků-Piry) a kombinací českých a maďarských pramenů vytvořila knihu, která byla do začátku 20. století jednou z nejpopularnějších četeb maďarských katolíků.551
551 O tém podrobnější viz: KOVÁCS Eszter, Kniha jako trezor. Autentických středověkých a raně novověkých, českých a maďarských textů v díle Judity Újfalusi = Bibliotheca Antiqua.
Szerk. Rostislav KRUŠINSKY, Olomouc, Vědecká knihovna – Ostrava, Sdružení knihoven České republiky, 2012. 145–154. KOVÁCS Eszter Dodatky k historii vzniku Zrcadla bez úhony = Na úprku před sebou samými szerk. KISS SZEMÁN Róbert, MÉSZÁROS Andor Praha, Akropolis, 2014. 92–105.
Személynévmutató
Gábriel arkangyal 21, 45, 53, 119, 120, 125 Gamaliel 68, 123
Komjáthy Miklósné 7
Mária Magdolna, Szent 13, 32, 35, 36, 39, 40, 49, 63, 80, 89, 96–100, 104, 105,
Újfalusi Judit 7, 10–14, 19, 21, 23, 33–37, 40–44, 46, 47, 49, 53, 58, 59, 61, 62,